Niels Wittich si píská. Minimálně do první Velké Ceny příštího roku nebude muset měnit prezenční list předzávodního briefingu a starat se o well-being jakéhokoliv zelenáče Formule 1. Takový luxus na začátky sezóny neměl jen tak někdo. Naposledy paradoxně v době, kdy bylo mistrovství světa otevřené komukoliv, kdo měl dostatečnou licenci a sedačku v autě podle pravidel.
napsal: Road Plus Track | foto: Getty Images / Red Bull Content Pool a Motorsport Images
Samozřejmě, situace byla úplně jiná, než je tomu aktuálně. Piloti dostali sedačku podle talentu, výsledků a množství peněz, které do stáje přinesli. A to i v případě, že měli obnos třeba jen na pár závodů. V Argentině nastoupila jedenadvacítka se sedmadvaceti ohlášených. Ty největší týmy stály devátého ledna na značkách. Kde se teda flákal ten zbytek? Ještě stále stavěl, sháněl peníze, nebo naplánoval svůj velkolepý start až na Evropu. Třeba March měl do jižní ameriky dorazit s novou šestikolkou, jenže veškeré ambice na senzaci skonaly mezi Štědrým dnem a Novým rokem – když jí Howden Ganley vzal na první projížďku podél Silverstone, převodovka expirovala už po půl kole. Nakonec mělo celé startovní pole (kromě Tyrrellu, samozřejmě), nápravy dvě – a žádného nováčka!
Nakonec se i ti zelenáči našli, i když ne mezi piloty. Následující příběh všichni znáte. Je o zlato-černé raketě nesoucí na hrdle kokpitu jméno Jody Scheckter. Pro připomenutí: Walteru Wolfovi tehdy stačilo sáhnout do své přeplněné kapsy, najmout ty správné lidi, postavit bourák, poslat přihlášku a bez obav shipnout tým do Argentiny. Bez doprošování, posuzování všemožných komisí. Prostě – tady nás máte, a teď vám všem vytřeme zrak! A jakože vytřeli, Scheckter si totiž domů vezl vítězný pohár. V dnešní době nemyslitelné.
Co v Argentině rozhodně nechybělo, byl až strašidelně vysoký počet po zuby ozbrojených vojáků. Od poslední návštěvy se zde mnohé změnilo. Diktátorský režim vystřídal militarismus. Neoficiální doporučení sekretáře Asociace F1 znělo: po setmění se venku pohybujte pouze s cestovním pasem a pro jistotu ve skupině. Vojáci neoficiálně zvedli návštěvnost závodu o dva a půl tisíce za den, takže osazenstvo paddocku na každém kroku koukalo do hlavně automatické pušky, a když pak Scheckter v cíli vystoupil ze svého monopostu, na pódium jej doprovázela skupinka ozbrojenců. V rukou jednoho z nich se nacházela věc, která by se dala identifikovat jako malý granátomet.
Jakmile se cirkus F1 přesunul do Evropy, začali chodit i ti nováčci. Na závody po dlouhé době zase dovalil Hesketh a přivezl Ruperta Keegana. Emilio de Villota si zaplatil soukromý McLaren. Od Monaka dostal šanci v týmu Shadow mladý Riccardo Patrese, nebo na Silverstone třeba Gilles Villeneuve. Dnes? Zapomeňte. Zaprvé, do F1 se dostanete stáj jen na plný úvazek, jestli vás mezi sebe vůbec pustí. Zadruhé, současní piloti F1 jsou díky popularizaci výrazným marketingovým a prodejním nástrojem, se kterým se týmy velmi neradi loučí. Chcete Lawsona? Smůla, Ricciardo už si zahrál na Netflixu a má větší fanouškovskou základnu.