Jaro 1964. Mezi domy města Pau se prohání studený vítr a pomalu vysouší zmoklé ulice. Z telefonního lobby hotelu krčícího se pod panoramatem Pyrenejí zní: < Zlato, dnes to na žádné závodění nevypadá. Sedám na letadlo zpět do Londýna. Uvidíme se odpoledne >. Graham Hill pokládá sluchátko a než s kufrem vykročí k čekajícímu vozu, loučí se s Jimem Clarkem, který právě ve snídaňovém salónku dojídá svůj první chod dne.
napsal: Road Plus Track | fotografie: Motorsport Images
Z čeho se chod skládal? Nepodstatné. Mnohem důležitější je složení toho druhého feastu – šestnáct soupeřů v monopostech formule 2. Všechny je slupl jako malinu. Téměř všem startujícím dal dvě kola 2,7 km dlouhého městského okruhu! Jediný, kdo úspěšně vzdoroval a nenechal se Clarkem vykolovat byl krajan Richard Attwood. A mohlo být i hůř. Loni, když se ještě jelo s F1, dal Clark kromě týmového kolegy ostatním kol pět. Možná i proto mnozí uvítali, když pořadatelé z Pau vylili F1 a uspořádali svou tradiční Velkou Cenu pro nové litrové Formule 2. Konkurenci Clarkovi měl dělat právě Hill, ale i Brabham. Druhý jmenovaný nestačil připravit auto.
Nová technická pravidla samozřejmě znamenají i nové konstrukce. A jelikož Francouzi vypsali i mezinárodní mistrovství pro F2, jehož bylo Pau součástí, mohli být místní svědky začátku dalších pokusů o pozvednutí národní hrdosti. Stáj Alpine doposud soutěžila pouze se sportovními vozy a ve Francii aktuálně nefiguroval nikdo, kdo by měl ambice zabodovat na scéně Grand Prix. Z Dieppe proto vyjely zbrusu nové | modré | monoposty A270. Jeden z nich měl pod Pyrenejemi řídit Graham Hill.
Háček. Když Graham svou káru v Pau viděl poprvé, trošku si lámal hlavu s tím, co vlastně vidí. To auto znal. Loni jej celkem pravidelně vídal v paddocku doprovodných sérií. Byl to loňský Brabham Formule Junior! Takže – Francouzi vzali BT6, zlakovali jí modře a dozadu našroubovali trochu boubelatější panely kolem litrového motoru Renault. < No dobrá, tak snad to alespoň pojede dobře >, ucedil Hill. Nejelo. V tréninku na trať padaly provazy vody. Motory kuckaly. Potíže měli všichni, ale Hill v tu chvíli vědět, že to nemá cenu a rozhodl se závod skipnout. < S takovým nářadím by Clarkovi nestačil a s jiným výhledem se mistr světa přeci nespokojí >, znělo z paddocku. Naděje do budoucna ale byla. Ačkoliv o dvě kola zpět, Rosinski a Bianchi na dvou zbývajících Alpinech dojeli do cíle na P4, P5. Formule 2 právě načala novou éru…